Co je rychlostní lezení?
Co je rychlostní lezení?
Rychlé lezení sahá až k počátkům soutěžního lezení v Sovětském Rusku ve 1940. letech 1976. století, kdy byl čas potřebný k zdolání dlouhých a obtížných cest klíčovým bodovacím ukazatelem. Soutěžení jeden na jednoho bylo mezi sovětskými horolezci běžnou praxí a světu bylo představeno v roce XNUMX s první mezinárodní lezeckou soutěží konanou v ruském městě Gagra.
Moderní rychlostní lezení je bojem vedle sebe o nejrychlejší čas na patnáctimetrové stěně. Slepá plochá a převislá o pět stupňů, speed wall je účelová vertikální dráha se dvěma stejnými trasami, které se nikdy nemění. Na rozdíl od boulderingu a vedení, kde musí lezci rychle analyzovat a přizpůsobit se problémům a trasám stanoveným speciálně pro každé kolo, mohou rychlostní lezci strávit roky osvojováním svalové paměti a disciplíny, která jim může zkrátit čas o zlomky sekundy. Nejrychlejší rychlostní sportovci světa vystoupají patnáct metrů mezi 6.99 a 5.48 sekundy. Lezení na rychlost je intenzivní výbuch atletické energie, který pro nezasvěcené maskuje, jak těžké to ve skutečnosti je. Časy rychlosti jsou zaznamenávány s přesností 0.01 sekundy pomocí spouštěčů přítlačné desky pro spuštění hodin a světelných senzorů pro zastavení. V této disciplíně vyhrává nejrychlejší na vrchol a jediný chybný start vyřadí lezce ze závodu. V roce 2016 udělila IFSC Perfect Descent exkluzivní licenci na dodávku automatických jistítek pro závody světového rekordu v rychlosti a jejich výrazné žluté lano se stalo známým v tělocvičnách a soutěžích po celém světě.
Rychlostní lezení na mistrovství světa 2016 IFSC v lezení
Soutěž Svět sportovního lezení
Moderní éra sportovního lezení se zrodila v roce 1985, kdy se špičkoví horolezci sešli u přírodního skaliska ve Valle Stretta u Bardonechie v Itálii na SportRoccia. Tisíce diváků fandilo lezcům, kteří sledovali vyznačené trasy přírodním terénem. Výzvy a dopad běhu soutěže na přírodním útesu posunuly událost na umělé stěny koncem 1980. let, kdy se SportRoccia stala jevištěm nově vytvořeného Světového poháru v lezení.
První mistrovství světa se konalo v roce 1991 a v následujícím roce se na první mistrovství světa mládeže ve švýcarské Basileji sešlo velké pole závodníků, což je jasným znamením rostoucí popularity tohoto sportu. Koncem 1990. let byl bouldering oficiálně představen a spolu s olověnými a rychlostními disciplínami vyústil ve vznik Světového poháru.
Sportovní lezení pokračovalo v růstu v průběhu roku 2000 s milníky včetně zahrnutí do Světových her a Halových asijských her, zavedení mezinárodní soutěže v paraclimbingu a založení Mezinárodní federace sportovního lezení (IFSC). V roce 2013 bylo sportovní lezení na shortlistu Mezinárodního olympijského výboru (MOV) pro olympijské hry v roce 2020, což přineslo novou úroveň celosvětové expozice a mezinárodní podpory. Během dvou let po demonstračním debutu sportovního lezení na olympijských hrách mládeže v roce 2014 MOV oficiálně potvrdil své zařazení na olympijské hry v Tokiu v roce 2020 (nyní se konají v roce 2021).
Lezecké stěny najdete ve více než 140 zemích a obliba lezeckých tělocvičen, jejich velikost a měřítko rychle roste. Odhaduje se, že celosvětová účast v horolezeckých sportech se pohybuje kolem 35 milionů a horolezecké týmy (živnou půdu pro budoucí mistry světa a olympijské naděje) lze nalézt ve většině tělocvičen. V době od první SportRoccia se lezení vyvinulo v moderní a profesionální atletickou sérii, která oslavuje alpskou kulturu a komunitu s globálním publikem.
Hodnocení vedení, rychlosti a boulderingu
Soutěže ve sportovním lezení jsou strukturovány kolem boulderingu, olověných a rychlostních disciplín. V boulderingu mají lezci stanovený časový rámec, ve kterém mohou získat své skóre pouze dvěma chyty, které v této strategické soutěži získávají body. Skóre je dosaženo, když lezec prokáže kontrolu na horním chytu a nebo označeném chytu uprostřed cesty označené jako bonusový chyt. Funkcionáři potvrzují, že kontroly je dosaženo, když se lezec dotkne vrcholu nebo bonusového chytu oběma rukama po dobu tří sekund. Počet pokusů o dosažení kontroly je další proměnná, díky níž vítězí lezec s největším počtem kontrolovaných vrcholů v nejmenším počtu pokusů. Bonusové skóre se používá pouze jako nerozhodný výsledek. Kvalifikační kola obvykle obsahují 5 boulderových problémů, přičemž v semifinálových a finálových kolech je třeba zdolat pouze čtyři. Zatímco cíl získat kontrolu nad stanovenými chyty je cílem jak v boulderingu, tak v disciplínách lead, vedoucí lezec má dlouhou a obtížnou cestu k vítězství, pokud se mu podaří udržet se na stěně.
Lezení s vedoucím lanem je vytrvalostní disciplína, ve které si lezci při výstupu zapnou vlečné lano do expresek, aby se při výstupu ochránili. V lezení s vedoucím lanem má pouze jednu šanci, přičemž nejvyšší skóre získává soutěžící, který ovládne nejvyšší chyt. Lezci nejsou v kvalifikaci izolováni a před svými pokusy mohou sledovat ostatní soutěžící. Semifinálová a finálová kola se konají na místě a sportovci mají šestiminutovou pozorovací dobu, aby si trasu prohlédli, než vstoupí do izolace. Soutěžící jsou postupně vyřazováni z izolace pro svůj pokus v obráceném pořadí, než bylo v předchozím kole. Trasy jsou časově omezeny šesti až osmi minutami a obvykle odrážejí složitost tras. Remízy se řeší odpočítáváním, kdy se počítají předchozí výsledky. Pokud je v soutěži s vedoucím lanem maraton, rychlostí se rovná běh na 100 m.
Jediná disciplína typu head-to-head, rychlost, je boj bok po boku o nejrychlejší čas na patnáctimetrové stěně. Slepá plochá a převislá pět stupňů, speed wall je účelová vertikální dráha se dvěma stejnými trasami, které se nikdy nemění. Na rozdíl od boulderingu a vedení, kde musí lezci rychle analyzovat a přizpůsobit se daným problémům a trasám, mohou rychlostní lezci strávit roky zvládnutím svalové paměti a disciplíny, která jim může zkrátit čas o zlomky sekundy. Nejrychlejší rychlostní sportovci světa vystoupají patnáct metrů mezi 6.99 a 5.48 sekundy. Lezení na rychlost je intenzivní výbuch atletické energie, která pro nezasvěcené maskuje, jak těžké to ve skutečnosti je. Časy rychlosti jsou zaznamenávány s přesností 0.01 sekundy pomocí spouštěčů přítlačné desky pro spuštění hodin a světelných senzorů pro zastavení. V této disciplíně vyhrává ten, kdo je nejrychlejší. V roce 2016 udělila IFSC Perfect Descent exkluzivní licenci na dodávku automatických jistítek pro závody světového rekordu v rychlosti a jejich výrazné žluté lano se stalo známým v tělocvičnách a soutěžích po celém světě.
Lezení se stává olympijským sportem
Jak se sportovní lezení neustále vyvíjí a sen stát se olympijským lezcem se pro některé přibližuje realitě, část lezecké komunity přichází skepticky ohledně rychlého tempa změn a rostoucí pozornosti věnované tomuto sportu. V návaznosti na oznámení, že sportovní lezení bude zahrnuto do olympijských her v Tokiu v roce 2020, se objevily obavy ohledně kombinovaného formátu bodování, na kterém se dohodly MOV a IFSC. Na rozdíl od okruhu Světového poháru, kde si sportovci mohou vybrat jednu nebo více disciplín, ve kterých budou soutěžit, budou olympijští horolezci hodnoceni a medaile budou udělovány na základě kumulativního skóre ze soutěží ve všech třech disciplínách. To vždy změní pole sportovců, kteří byli v předchozích letech na předních příčkách bodování na okruhu mládeže a Světového poháru. Není pochyb o tom, že lezení na olympijských hrách navždy změní směr tohoto sportu, stejně jako přesun od přírodní skály k umělým stěnám v prvních letech SportRoccia posunul soutěžní lezení směrem, který by si před čtyřiceti lety málokdo dokázal představit.
Rychlejší, výš, silnější, to je motto olympijských her a vize, kterou soutěžní sportovní lezení tak silně naplňuje. Nakonec může být vzrušení z olympijského debutu v lezení zábleskem, protože neexistuje žádná záruka, že bude mimo hry po roce 2020. To bude na masách a na tom, zda najdou přitažlivost v atletice a soutěživosti ztělesněných sportovním lezením a spojit se s bohatou historií alpských aktivit, které představuje.